Optikotechna Meopta-optika, s.r.o. osobnosti firmy

Doc. Alois Mazurek

Doc. Alois Mazurek

Alois Mazurek

Doc. Alois Mazurek

S dovolením pana Erasma Rotterdamského, jenž ostatně nemůže protestovat, vypůjčím si titul jeho knihy k označení vyprávění o iniciátorovi vzniku přerovské Optikotechny. Jak jinak totiž nazvat počínání člověka, který své vášni obětuje veškerý čas, celé své zdraví, spoustu práce a úsilí, který svým nadšením nakazí řadu jiných lidí a který věří ve svůj sen natolik, že jej přetaví ve firmu. Důležité je na tomto místě zdůraznit, že to vše téměř ZDARMA! Chvála budiž tedy bláznovství pana docenta Aloise Mazurka, jehož okouzlení optikou dalo vzniknout dnešní Meoptě.

„Jak vůbec vznikl závod v městě čistě rolnického kraje, kde byly nejvýše závody pro výrobu a opravu vozů, kočárů a polnohospodářského nářadí? Poněvadž vznik závodu souvisí s mojí osobou, musím začít právě s vlastní prácí, která měla konečně přece jen dobrý výsledek.“

(Doc. Alois Mazurek, osobní vzpomínky, v Praze, dne 4. března, 1962)

Alois Mazurek se narodil 21. června 1892 v Lukové v okrese Přerov. Jeho otec byl polírem a měl celkem 7 dětí, 3 syny a 4 dcery. Rodina se časem přestěhovala do Předmostí, aby umožnila talentovanému synovi Aloisovi studium na přerovském gymnáziu.

Později, v době Mazurkových studií na univerzitě, vypukla I. světová válka a mladý Alois musel nastoupit vojenskou službu. V Itálii byl ale záhy zajat a vrací se domů až po válce v roce 1918. Ihned nastupuje zpět na univerzitu a po ukončení studia pak přichází na brněnskou techniku jako asistent profesora Nachtigala.

„Zde jsem se musel pilně seznamovat s jednotlivými přístroji a jejich funkcí, jak pro přípravu pokusů pro přednášky, tak i pro cvičení. Hodně mi byla ku prospěchu mechanická dílna při fyzice, s níž jsem hodně spolupracoval. Byla to dobrá škola pro život.
                                                                    
(Doc. Alois Mazurek, osobní vzpomínky, v Praze, dne 4. března, 1962)

Ing. Alois Beneš

Ing. Alois Beneš

Alois Beneš

Ing. Alois Beneš

Je jistě důležité pohovořit také o druhém zakladateli Optikotechny, Ing. Alosi Benešovi. O této osobnosti se nám nezachovalo mnoho zpráv a ty, které máme, hovoří spíše v jeho neprospěch. Sám Dr. Mazurek jej ve svých vzpomínkách popisuje jako člověka zahleděného do peněz a bez zájmu o sociální a lidské potřeby kolegů a zaměstnanců:

Ing. Beneš jim platil, jako u zedníků, 2 Kč na hodinu. Při zapracování to šlo, později se objevovala nespokojenost a bylo potřebí dalších sil. Projednával jsem to přímo s Ing. Benešem, který měl tvrdý kurs, a proto jsem mu sdělil, že nemohu nést zodpovědnost za toto nesociální zacházení se zaměstnanci a smlouvu jako spolumajitele továrny jsem roztrhal a hodil na stůl. Od té doby jsem se dále nestaral o obchodní stránku továrny, vyjma projednávání příliš naléhavých případů a věnoval jsem se plně vedení závodu po stránce vědecké a výrobě dílenské.

(Doc. Alois Mazurek, osobní vzpomínky, v Praze, dne 4. března, 1962)

Nám dnes nepřísluší Ing. Beneše soudit, na jeho obranu bychom mohli uvést rozhodně alespoň tolik, že byl podnikatelem v oboru staveb a v roce 1930 byl svět již několik let sužován hlubokou hospodářskou krizí, která se vždy ve stavebnictví podepisuje nejtěžší rukou. Ing. Beneš tedy musel vzít část svých rezerv a vložit je do podniku, který sice vypadal nadějně, ale přesto byl velmi ojedinělý a nevyzkoušený.  Pravda je, že mu tento krok vynesl slušný zisk, ale mohlo tomu být také naopak.

Každopádně byl Ing. Beneš majitelem a ředitelem firmy jen 2 roky. Neměl dále zájem do optického oboru investovat, tento obor podnikání byl docela vzdálen jeho zaměření. Česká Zbrojovka Brno hledala v té době dodavatele optiky pro československou armádu a dokonce uvažovala o založení firmy nové. Do tohoto jednání vstoupil Doc. Mazurek, který už delší dobu intervenoval na Ministerstvu národní obrany. Doporučil tedy Ing. Benešovi prodej firmy, ke kterému došlo v roce 1935.

Po tomto prodeji se stala Optikotechna, s.r.o. součástí České Zbrojovky v Brně a Ing. Beneš se znovu vrátil ke své původní profesi. Podílel se na stavbě obranného opevnění republiky.

Camillo Kallusch

Camillo Kallusch

Camillo Kallusch

Camillo Kallusch

Pocházel původně z Vítkova v okrese Opava, kde se narodil 22. února 1891. V letech 1909-10 vystudoval strojnický obor na Průmyslové škole nižší ve Vídni, v průběhu života vystřídal poměrně hodně pracovních míst. Začínal u firmy Bierent v Budišově, pracoval např. v Autozávodech v Kopřivnici, u firmy Huttig & Ernemann v Jeně, ve Škodových závodech i jinde, až nakonec založil samostatný podnik, Odborný závod pro fotografickou  kinomechaniku v Bílovicích u Brna. 

Nemáme přesný záznam o tom, jakým způsobem se Ing. Beneš zkontaktoval právě s panem Kalluschem, zřejmě Camillo Kallusch  patřil k drobným odběratelům optických elementů.  Jisté je, že na přelomu srpna a září roku 1933 zakoupil od něj licenci na výrobu zvětšovacích přístrojů, resp. odkoupil celou jeho výrobu včetně dokumentace, strojů, rozpracované výroby a dokonce převedl do Přerova i některé jeho zaměstnance.

V osobních  Kalluschových záznamech jsou uloženy i dopisy, které si vyměnil s Ing. Benešem a které se týkají koupě výroby zvětšovacích přístrojů. Z dopisů je zřejmé, že nějakou dobu smlouvali a nakonec se společně dohodli na částce 79 500,- Kč.

V Bílovicích dne 28. srpna 1933.

Poznamenávám, že opomenul jsem připomenouti k Vaší námítce, „že Vy riskujete víc“, tolik, že já zvláště v době, kdy bych mohl býti v plném rozmachu dosíci i bohatství, riskuji mnohem více, vzdávaje se samostatného postavení tak, že ve služebném mohu snad spoléhati na trvalý plat ale nějaké zbohatnutí vyloučeno a nyní podmínky mé jak vidíte, jsou na nejnižší míru stlačeny pod mez v takových případech obvyklou.
Dále stran bytu opomněl jsem kromě ohledu na rodinu též toho, že budu potřebovat místnost, kde bych ve volných chvílích své pokusy a studia prakticky konati mohl – což bude zase jen ve prospěch závodu.
V úctě dokonalé Kallusch

(osobní dopis Camillo Kallusche Ing. Benešovi)

 

Paul Rausnitz

Paul Rausnitz

Paul Rausnitz

Paul Rausnitz

Paul Rausnitz

Státní vyznamenání

Paul Rausnitz se narodil 9.3.1928 v rodině židovského lékaře v Jablonci nad Nisou. Těsně před válkou utekl s rodiči a dvěma bratry přes Polsko do bývalého Sovětského svazu, kde se celá rodina později připojila ke Svobodově armádě a společně s ní se vrátila zpět do Prahy. Mladý Paul vstoupil do armády teprve ve svých 14 letech.

V roce 1946 rodina odešla do USA, kde se Paul Rausnitz společně se svými dvěma bratry stal během několika desetiletí významným a respektovaným podnikatelem.

Paul Rausnitz i navzdory času, strávenému v zahraničí, zůstal věrným vlastencem a od roku 1990, kdy se vrátil zpět do České republiky, věnoval se krom podnikání také podpoře různých projektů z oblasti sportu, charity i kultury, podporoval vzdělání i sportovní vyžití mládeže, věnoval se dobročinným aktivitám.

Svým životem, podnikáním i svou životní filozofií prosazoval zejména myšlenky masarykovského pojetí svobody, demokracie, odvahy a statečnosti. Při každé příležitosti velmi intenzivně vštěpoval mladým lidem povinnost bedlivě střežit tyto hodnoty a předávat je dalším generacím.

Ihned po politických změnách ve východní Evropě se vydal do své bývalé domoviny, aby zde hledal nové investiční možnosti. Přestože už byl sám v důchodovém věku, jeho podnikavý duch a touha pomoci své vlasti ho přivedly až do přerovské Meopty. Sám mnoho let podnikal v optickém oboru, proto se rozhodl zakotvit právě zde. Firma nebyla v devadesátých letech v dobré kondici, protože jako výrobce vojenské optiky ztratila v krátkém čase více než 75% svého výrobního programu. Byla nucena hledat nejen nový sortiment, ale i solidního investora, a toto spojení se stalo oboustranně přínosným.

Paul Rausnitz se společně se svým synovcem Geraldem Rausnitzem velmi pečlivě věnovali rozvoji Meopty a postupně se jim podařilo světově známou firmu vrátit zpět na absolutní špičku současného optického průmyslu. Firma se dnes může chlubit velmi silným HI-TECH zázemím, špičkovým technologickým vybavením především v oblasti vakuových aparatur pro nanášení ultratenkých optických vrstev a také v oblasti speciálních montáží v čistých buňkách v nejpřísnějších řádech čistoty až po čistotu molekulární.

Paul Rausnitz odešel ve spánku dne 11. listopadu 2018.

Nejdůležitější vyznamenání a ocenění pana Paula Rusnitze

  • 7. května 2005 byly prezidentem České republiky Václavem Klausem předány panu Paulu Rausnitzovi a jeho bratru Egonu pamětní medaile za aktivní účast v bojích proto fašizmu. Třetímu z bratrů, Waltru Rausnitzovi, byla pamětní medaile udělena in memoriam.
  • Dne 30. srpna 2006 byli pánové Paul Rausnitz a Egon Rausnitz slavnostně povýšeni do vyšší důstojnické hodnosti podplukovník.
  • Dne 27. srpna 2007 byli v prostorách Přerovského zámku pánové Paul Rausnitz a Egon Rausnitz povýšeni do hodnosti plukovníka. Jejich zesnulý bratr, pan Walter Wolf Rausnitz, byl do stejné hodnosti jmenován in memoriam.
  • Ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg předal 3. října 2008 panu Rausnitzovi Cenu GRATIAS AGIT 2008. Tato cena se uděluje významným osobnostem a organizacím, které se výrazně podílely na šíření dobrého jména České republiky v zahraničí.
  • U příležitosti životního jubilea převzal pan Paul Rausnitz  dne 26. 3. 2008 od primátora města Přerova ocenění „Přerovský křišťálový zubr“, které je udělováno významným osobnostem majícím k Přerovu nějaký vztah.
  • Dne 6. května 2010 byla panu Paulu Rausnitzovi předána na Generálním konzulátu Ruské federace v Brně jubilejní medaile „65 let Vítězství ve Velké Vlastenecké válce 1941 − 1945“.
  • Dne 27. září 2013 byla panu Paulu Rausnitzovi udělena Pamětní medaile za zásluhy o kulturu a podnikání, udělovaná Senátem PČR. Medaile je udělována těm osobám ze světa vědy, kultury, sportu a společenského života, které se zvlášť výjimečným způsobem zasloužily o svůj obor, či přispěly k dobré pověsti České Republiky v zahraničí.
  • 28. října 2013 přijal pan Rausnitz z rukou prezidenta republiky Miloše Zemana Medaili Za zásluhy o stát v oblasti hospodářské. Prezident republiky takto ocenil především působení pana Rausnitze v privatizaci Meopty jakožto velmi významné české optické firmy, jeho investice do rozvoje firmy i zásluhy na stabilní zaměstnanosti v přerovském regionu. Při svém rozhodování o udělení medaile zvážil pan prezident i aktivní podíl pana Rausnitze a celé jeho rodiny na osvobození Československa od fašismu.
  • V dubnu 2018 bylo panu Rausnitzovi uděleno Čestné občanství města Přerova
  • 11.6.2018 z rukou předsedy vlády přijal pan Rausnitz Cenu Arnošta Lustiga za odvahu, statečnost, lidskost a spravedlnost.

Gerald Rausnitz

Gerald Rausnitz

Gerrald Rausnitz

Gerald Rausnitz

Gerald Rausnitz je synem nejstaršího ze tří bratří Rausnitzových Waltera.

Na řízení firmy se aktivně podílí již mnoho let, ať již na dřívější pozici generálního ředitele Meopty – optiky, s.r.o., nebo v dnešní době na pozici generálního ředitele Meopta Group.

Je to právě on, kdo vnáší do firmy principy fungování a přežití v dnešním moderním, dynamickém a především konkurenčním světě. Je iniciátorem mnoha změn (např. zavedení ERP systému Axapta), bez kterých by firma nebyla schopna držet krok s konkurencí a získávat zakázky v tak pro ni zásadním segmentu jako jsou průmyslové aplikace (tento segment tvoří aktuálně téměř 50% celkového obratu firmy). Současně s obchodním duchem vnáší do firmy i rozměr lidský – hodnoty jako jsou slušné chování, respekt, tvrdá práce, víra v budoucnost a pozitivní myšlení.

Stejně jako to měl ve zvyku jeho strýc Paul, i pan Gerald věnuje mimořádnou pozornost zaměstnancům, jeho filozofii nejlépe charakterizují slova: „Naší největší devizou jsou naši lidé. Chci každému z „Meopťáků“ poděkovat za energii a úsilí, které všichni vynakládají s cílem udělat z naší firmy lepší místo.“

Syn pana Geralda David se rovněž zapojuje do strategického řízení firmy, zejména její americké části.